Splyneme jen spolu v jedno

jakoby má horká duše

zase našla jedno z dalších těl

Na skle Mony Lisy nekonečno

to kdosi dlaní opřel se a nic netuše

on po paměti malovat tě směl

Z hor zůstane tu zpívat písek

zrna malá hvězdných barev

kámen černý beze jmen

Prach sedá do tibetských misek

maso nahé padlo v pánev

a vše je po tvém jen

To věcem dostává se zapomnění

malé lžíce tančí

šálkem čaje po proudu

Věčná je ta chvíle snění

co jen stále začíná i končí

k ní my jsme odsouzeni bez soudu